Ladule

ještě ve mně všechno doznívá. ráda bych ale předem upozornila, že zážitky už jsou pěkně uleželé a třičtvrtě jsem toho zapomněla, takže než začnete nadávat, jak je to zase dlouhý, uvědomte si nejdřív, že to taky mohlo být třikrát delší!!;)

"na folkovkách se musím vždycky nejdřív aklimatizovat", řekl mi kamarád v průběhu týdne.

nevím, asi to mám jinak. dostavila jsem se v pátek (trochu se zpožděním, znáte mě) na sraz oranžád (takových pidi-midi organizátorů, něco jako "holek pro všechno"), kde jsem skoro nikoho neznala a kde jsem byla jaksi navíc. neočekávaná a napůl neohlášená. nechtělo se mi tam, bála jsem se.

což se ale změnilo, hned jak jsme s markét došly na náměstí před obří kytaru, kde se zrovna všichni hromadně fotili. "shoďte bágly a pojďte, rychle!" tak zněl rozkaz. a rozkazy by se měly poslouchat, že?

po focení jsme se usadili v kapli a rozdělovaly se služby. víceméně náhodou jsem se dostala na službu s haničkou, nikdo s ní nechtěl dílny s dětičkama, což nechápu, tak jsem jí udělala velikou radost, že jsem přijala. tím jsem se zbavila povinností ostatních služeb, což byla myslím troufalost, když jsem tam byla prvně.

ani nevím, jak skončil první večer. zkoušely jsme si s holkama "kožíšek" a řeknu vám, vau. seksi. vopravdu!

...

v sobotu jsem měla vlastně jedinou službu – záchody. haha. s anežkou jsme vydrhly hajzly a sprchu na základce, dva roky nepoužívaný a náležitě zaprasený záchod v kempu a očichaly jsme nově přivezené toiky. voněly šmoulově. a pak se šlo na zámek. povalování v parku, setkání s lumírem, koncert! koncert ivy bittové s georgem mrázem. výborný! a po nich norští majorstuen, ti mě dostali. pět mladých lidí s houslemi, jen hráli, norskou muziku, jedna slečna občas vystřídala housle a cello, jeden mladík zase housle s violou. obrovská energie, podtržená ještě atmosférou zámeckého nádvoří, tančili u toho, smáli se, mazlili se s nástroji, zkrátka ááách, tenhle zážitek přebil i skvělou bittovou. koupila jsem si i cédéčko.

po koncertě jsme neuvěřitelně rychle sklidili nádvoří a čekali na raut. raut byl dobrý. ovocná boule úplně boulí. teda boží. takový ty listový šátečky se slanou náplní naprosto ... mmmm! jednohubky a chlebíčky taky, prostě ách. a taky se pak na velikém zámeckém balkoně s výhledem na město a s hvězdami nad hlavou tančilo, hráli sergent pépére a hráli do tance a do skoku, až jsem měla chvílemi strach, že s námi ten balkon spadne.

...

v neděli mě čekala první dílna, dětičky byly hodné a já tam byla hodně zbytečná, ale bavilo mě to. pak jsem se různě poflakovala s holkama, koupila jsem si krásnou hnědou tašku za dvě stovky, cpaly jsme se langošema a zapily to ve třech jedním pivem, pak jsem poletovala mezi loutkářskou dílnou, dojmovníkem a vyráběním pastýřských píšťal, dostala jsem se na doslech nádvoří, kde zrovna zpívali studenti umělecké školy ze zimbabwe, od nich jsem si pak koupila krásný hnědooranžový korálky a vůbec, bylo to super. markét vyrobila dvě rozkošné loutky dvou rozkošných chlapců, hahaha, a tak. a pak už si nepamatuju.

...

v pondělí ráno (ráda bych podotkla, že v pondělí neslušně brzy ráno) jsem jela do práce. ve středu odpoledne jsem se vracela.

v třebíči do vlaku přistoupil honza, v náměšti jsme zašli do pizzerky a povídali jsme a povídali. a pak jsme se dopravili za ostatními do čajovny ve špitálku, juch, a že jich tam bylo!, a seděli jsme chvíli u čaje, potom i s epy u bangu a to bylo teda něco, jedna hrozně dlouhá hra, kterou jsme jako banditi, hurá, vyhráli, verča odpráskla šerifa, chachá!

no a po bangu se mi hrozně nechtělo spát, takže jsme se nakonec ocitli venku, s péťou j. a honzou p. přidali jsme se k džemu tamtěch irčanů, hrály se tam teda chvíli docela hrůzy, to když se kytary chopili někteří neiři a pravděpodobně i nemuzikanti, ale my jsme to zachránili, johoo, honza se chopil kytary a jeli jsme až do svítání. to bylo poprvé a rozhodně ne naposledy.

...

ve čtvrtek jsem oťapkávala. zní to náležitě úchylně, ale ve skutečnosti to znamená být v zákulisí a starat se o muzikanty. v mém podání mýt nádobí a tvářit se nešťastně, když nevím, jak silný se vaří turek, a když dojde překapávaný. čekala jsem, že to bude akčnější, ale tak co už s nima, že. i tak to bylo fajn, párkrát jsem utekla do parku mrknout na koncert, hradišťan byl vynikající, německý alikvótní zpěvák wolfgang sauss parádní, i když jsem ho poslouchala z povzdálí a za hovoru, a britští waterson:carthy mě příliš nezaujali, ale snad to bylo tím, že jsem na ně neměla moc náladu.

po koncertě jsem se dolů do kempu dostala dost pozdě; myslím, že ten večer byl oheň, ale přesně nevím, každopádně jsem se moc nevyspala, takže se asi něco dělo, chi.

...

páteční den byl parádní. celý si ho nevybavuju, ale bylo strašně vedro a to miluju. jo! byla dílna "irové v americe", která spočívala v tom, že mark geary a brendan o'shea povídali o sobě a o nůjorku a o irsku a o tom, kde by se chtěli nechat pohřbít a hráli svoje písničky a bylo to fajn. a pak jsme s markét zpívaly v průchodu a mark šel okolo a poslouchal a usmál se a tak vůbec, juch. pak jsme si s markét chtěly zajít na jídlo a místo toho jsme si koupily bublifuk a lacinou voňavku a brosvkovej kompot a šly jsme po mostě, kde česká televize natáčela rozhovor s markem gearym a kus od mostu nestíháme mohutně přehrávali svůj večerní repertoár. tak jsme jim zabublinkovaly a když začalo pršet, přesunuli jsme se hromadně pod mostní oblouk, kde to sice trochu smrdělo, ale na ten déšť se koukalo moc pěkně. kluci nám k tomu hráli a zazpívali jsme si a bylo to fajn, romantika jak noha, ááách, jedna z těch chvílí, co ve vás zůstanou i s vůněmi, zvuky, barvami a pocity, zkrátka nádhera. pak přestalo pršet, my jsme si s markét na sluníčku na vyhřátém kameni snědly broskve, přesunuli jsme se na most, kde jsme chvíli hráli, já se točila, protože juch sukně!, nakonec se kluci sebrali a šli nahoru na zámek a my se s markét konečně vysprchovaly a vydaly nahoru na zámek na koncert.

místa v první řadě jsme samozřejmě zmeškaly, fňuk smrk, ale zase jsme potkaly maiann a měly jsme trička nestíháme a tak různě, nojo.

koncert nestíháme na hlavní scéně (řekněte wow!) byl parádní, spoustu lidí nadchli, mně se to moc líbilo, i přídavek byl super, i když něco jiného, než říkali původně. a po nich brendan, juch juch, moc pěkný, po něm mark a uách, zkrátka nádhera, paráda, chlapcům irským to seklo, jsou to štramáci. závěrečné jablkoně jsem tak trochu provařila, odcházeli jsme dřív, abychom se přioblékli a dostali na noční koncert do kostela. tam jsme zabrali místa v krásné třetí lavici a koncert byl... no uch. to byl druhý velmi silný zážitek toho dne. mark a brendan, citlivé ozvučení, tma a mraky čajových svíček, zákaz focení s bleskem, muhaha, naprosté ticho a nadšené potlesky, na závěrečné dvě písně jim tam nestíháme trochu přicmrndávali a bylo to pěkné, zkrátka áách. po koncertě krátký dotaz brendana, jestli bude kemp, ano anooo, v kempu se sedělo venku a popíjelo, pak přesednutí k "irskému" stolu a zpívání až do rána, prej "it's here again, the daybreak!", jedna moc pěkně povedená presleyovka, já s brendanem a jeho následovná pochvala, juchjuch, zahřála, mezitím epy – honza a lucka, takže za mnou stáli a hráli tihle dva, přede mnou mark s brendanem, kolem spousta dalších muzikantů, hlavně markétka. a tak.

...

půlku soboty jsem zaspala, i dílnu s dětičkama, ehm, ale hanička mi to odpustila. přes den jsem stopro něco dělala, ale nevim co, a pak jsem šla znovu oťapkávat. štajnovky, merťouš, rakouský son of the velvet rat, lisa knapp a kapverdští tcheka. sestry steinovy jsou hrozně miloušké i mimo pódium, jedna z nich mi věnovala brufen, aby se mi nerozletěla hlava bolestí nebo migrénou, merta mě samozřejmě nepoznal, měl by si absolventy svých dílen lépe pamatovat, pch, chi. tcheka byli roztomilí černoušci a poločernoušci, chlastali pivo a rum a rakušáci byli překvapení, že s nimi hovořím německy a lisu jsem vlastně vůbec neviděla. ale byla jsem se podívat na koncerty! štajnovky úúúžasné, merta byl znovu úchvatný, son of the velvet rat mě dost nudili, pán tam tklivým hlasem pěl samé stejné písně v angličtině a občas mu s tím vypomohla slečna, což bylo ozvláštnění, ale pro mě nedostatečné. lisa knapp byla skvělá. nádherný, hladivý hlas, příjemné balady, výborní muzikanti, prostě zážitek. tcheka měla energii, kapverdská lidová hudba s elektrickou kytarou a roztomilý černoušek na pódiu, to mě bavilo, pohupovala jsem se v rytmu a vůbec.

no a po koncertě jsme sklízeli. židličky, pódium, tady právě kara hrála na to piáno a my jsme zpívali, takže jsem se prošla a zapěla si na stejném pódiu jako předtím takové hvězdy jako nestíháme, mark, lisa, merťouš, waterson:carthy a tak, heč heč, a pak mi někdo chválil hlas a zpěv, což mě neskutečně potěšilo, a potom už koneeeec a raaaauuuut!

na rautu se chvíli řečnilo, ale krásně. a tak trochu smutně. až mě to dojalo.

ale pak byl přípitek a popíjení a seděli jsme venku a učili marka česky a glen si k nám přisedl a předvedl svou brilantní češtinu slovy "jdu na záchod" a my nemohli pochopit, že je pro marka problém říct "chci", prostě to nevyslovil, hehe, takže větu "chci ženu" nebo "chci ještě jednu ženu" se chlapec zkrátka nenaučil. ale dostal domácí úkol do příštího roku, tak se nechme překvapit, jak se s tím (ne)popere. tak trochu jsme se opili a taky jsme chvilku trochu hrály s markétkou na kytaru a zpívaly, pak se na chvíli přidal i skřet a pak už se hrálo vevnitř, ale to mě moc nebavilo, takže jsme vypadli dolů, do kempu.

tam jsme s markétkou potkaly marka s adamem a elenou, já se svěřila se svým strachem ze španělska, elena se mnou hovořila trochu španělsky a ona a adam se k sobě tak krásně měli a to bylo tááák hezký... a najednou došel ještě jeden kytarista a přesunuli jsme se k ohni a tentokrát jsme to táhli pro změnu až do rána, v osm hodin jsme byli v pelechu jak na koni a ještě předtím jsme hráli spoustu markových a i jiných písniček a bylo to faaajn, já záviděla ostatním skvělou angličtinu a tak.

...

mno a neděle, poslední den...

spaly jsme dlouho a potom jsme nestihly sraz oranžád na zámku, místo toho jsme se voprskle šly najíst (a bylo to super), na zámku před "koncertem navíc", tedy před glenem, jsme trhaly vstupenky a hlídaly dveře a usazovaly lidi a byly trochu nakrklé a tak vůbec, normálka, že. koncert byl prostě nejlepší, fantastický, nejvíc! nejdřív hrál liam ó maonlaí. střídal písně s klavírem s lidovkami, samotný zpěv a doprovod, během několika písniček mu po pódiu běhala malá holčička v růžových šatečkách a mlátila do klavíru a tančila a dupala a byla naprosto sladká. liam byl výborný.

po krátké přestávce nastoupil glen s markétou a áááách! nejlepší koncert! nastoupil (podobně jako na následujících koncertech) glen jen sám s kytarou a bez ozvučení zahrál say it to me now, tim to rozpálil, poslal mezi lidi neuvěřitelnou porci energie a pak už to jelo. přes dvě hodiny písniček ze swell season, z once, od frames, mně udělalo hroznou radost finally a prvně jsem slyšela tu jeho novou písničku a bože, ta je TAK nádherná!!! s glenem na pódiu většinou byla markéta a basák jiří, na konci se přidal i nějaký kamarád z ostravy (?), liam, mark a brendan a prostě tam najednou bylo hafo lidí a jeli a zpívali a bylo to nádherný a silný a působilo to hrozně otevřeně a mile a prostě! nejvíc nejlepší, fakt.

potom jsme naposledy sklidili nádvoří, židličky, lavice, pódium, kara zase hrála (i když prý měla hroznou trému), objevila se tam nějaká piva a vína, chlebíčky a tak, nakonec jsme se dotáhli do kempu, kde holky už chtěly jít spát, ale mně se strašně nechtělo, tak jsem posedávala s "malýma" oranžádama u stolku a pokuřovala vodnici, mezitím ale brendan začal za rohem u ohně hrát, takže jsem se tam nějak přesunula, po chvíli se objevila i markétka s jančou, přidal se mark a glen a markovy fanynky a oranžády a drobek a vůbec, spousta lidí, z nichž pak většina odpadla, já věčně nemohla najít oheň, tak jsem neustále obtěžovala brendana nebo marka, nejblíž sedící kuřáky, a oni byli milí a ani jednou mě neposlali do prdele, myslím že někteří by se od nich měli co učit, a pak odpadli i tihle dva, děsně dojemně jsme se loučili, brendan mi slíbil poslat po markovi cédéčka a mark prohlásil, že mě v krumlově najde, aby mi je předal, já naivka tomu na chvíli vážně věřila, mark tam potom nechat martinovi na kytaře kapodastr, který jsem zabavila (a který, když jsem mu ho vracela, si nechtěl vzít a že prý ho mam vopatrovat do příště, hehe), martin sepsal poslední písničky, které se naučí do příštího roku, zbylí čtyři hoši se pohádali o legálních vindousech a o jiných operačních systémech, čímž mě velice znechutili, ale vzhledem k tomu, že mi za hodinu měl jet autobus, vydržela jsem tam s nimi. no a pak jsem se rozloučila i s nimi a vypadla jsem a najednou...

najednou byl konec, ten hnusný, odporný konec, který po každé úžasné akci přijde, a který mě tentokrát docela dostal.

...

a to je vše, přátelé.

ano, je to nechutně dlouhé, ale no a co.

linkuj.cz vybrali.sme.sk